Tak hlavně seriózně…

_DSC0625nre

Poslední dobou si každý den uvědomuju, že konečně opravdu vím, jaký je to být spokojená a šťastná. A myslím, že je to i na mně vidět. Tenhle skvělej stav absolutního štěstí u mě naplno trvá asi tři měsíce a nebylo úplně snadný se do něj dostat. Je to kombinace mnoha faktorů. Třeba toho, že dělám práci, která mě hrozně baví a každý den se do ní těšim. Jsem ráda, za to jaký mám kolegy, že nepociťuju absolutně žádnej stres, že mě nikdo neprudí, že můžu neustále přicházet s něčím novým, že dělám tvůrčí práci, že je u nás sranda. A taky máme skvělý kafe:)

_DSC0657

Práce je určitě hodně důležitá, protože v ní trávíme 8 hodin denně, já často i mnohem víc, nejsem totiž schopná, odlepit se od pracovní židle, protože prostě nikdy nemám hotovo. A taky někdy nedokážu netahat si práci s sebou domů. (a doma se na mě pak zlobí, že se jim nevěnuju)

Ale to, že mám vedle sebe někoho, kdo je pro mě naprosto vším, na koho se už pátým rokem neustále těším až ho uvidím, vedle koho každej den blaženě usínám, se kterým se řehtám až pláču, pro kterýho bych udělala první poslední a s kým se i někdy poštěkám a pak nás to oba mrzí – to už by se dalo brát jen jako bonus. Podle mě je to ale nejdůležitější ze všeho. Potkat svoji spřízněnou duši je zatraceně velká dřina a taky velká náhoda a osud. A já se snažim užívat si to na maximum a zároveň o to křehký štěstí pečovat jak to jen jde…Bez lásky bych nemohla dělat dobře svoji práci, nemohla bych se radovat naplno z každýho dne. Nikdo by mě takhle nepodporoval v mých nápadech a snech, v blogování, v mých fitness a hubnoucích snahách nebo v mých každodenních malých radostech.

Jedna moudrá paní mi kdysi řekla, že se musím naučit užívat si každodenní rutinu a uvědomit si, že o tom je život. Že každý den nezažíváme obrovské úspěchy, jako je třeba složená zkouška, úspěch při pohovoru, dovolená nebo třeba výhra v soutěži. Já se vždycky strašně bála stereotypu a nudy a teď jsem zjistila, že každej den může bejt nádhernej a fajn, i když se vlastně nemusí stát nic obrovskýho. Prostě si jen užíváte, že jste, že něco tvoříte, že jsou kolem vás lidi co vás mají rádi, že si dáte něco dobrýho k jídlu nebo si jdete zacvičit. A to mě hrozně baví!

_DSC0620new

Kabát – Marks&Spencer, Kabelka – Aldo, Boty – F&F, svetr Primark, , Sukně – Lindex, Šála – Reserved, Hodinky – Cluse

_DSC0653DSC0678-1024x680DSC0666-1024x680_DSC0693 _DSC0626DSC0667-1024x680_DSC0671new1 _DSC0689new

Tento týden jsem zjistila, že na můj blog už přišlo přes 1000 z vás a já si toho nesmírně vážím! Moc všem děkuju za návštěvu, milé komentáře i za to, že tu jste se mnou!

Mohlo by vás zajímat

5 comments

  1. óóó. to je pozitivní! Blahopřeji ke šťatsným dnům, které si prosím užívej, dokud jsou (i mamka Ti potvrdí, že přijdou i naprosto opačné pocity). Fotky jsou nádherné, barva kabátku Ti moc sluší a ta kombinace JE pěkná. Měla bych připomínku pouze k první ořezané fotce. asi tam nech jen tvoje rty… 😉

  2. Ahoj Adele, moc nečtu blogy a na tvůj jsem narazila úplně náhodou. Zaujal mě. Neřeší nic vážného, nic nevnucuje, je pozitivní. Takovému přístupu fandím a děkuji ti za něj.
    Musím se ale přiznat, že tento tvůj článek mě přinesl i slzy. Taky jsem měla kluka, jak ty hezky píšeš spřízněnou duši. To, co o tom svém píšeš, je jak z mého života. To vše jsem měla, než jsem zjistila, že jeho štěstí není způsobeno jen mnou. Našel si totiž bokovku v práci. Měl na to čas. Občas zůstal v práci dýl, občas to skrýval za své sportovní aktivity. A já bláhová byla tak zaneprázdněná, že jsem si toho ani nevšimla.
    Promiň, nechtěla jsem tu vylívat srdce, ale vzbudilo to ve mně silné vzpomínky. Přeji ti hodně štěstí s tvým klukem. Podle toho, co píšeš, to určitě není takový šmejd jako ten můj. A hodně štěstí s Tvým nenásilným, pohodovým blogem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *