Provence na kole křížem krážem

P7150180new

Letos jsme se rozhodli, že už nechcem dovolenou u moře, ale zkusíme něco akčnějšího. A protože kolo je u nás momentálně největší záliba a všechny výlety absolvujeme v sedle, bylo už jen nejtěžší vybrat destinaci. Po mých prosbách nakonec vyhrál francouzský venkov – moje léta vysněná Provence. A mohlo se vyrazit.

A protože začátky dovolených u nás bývaj vždycky divoký (zpožděný lety, doléčování neštovic, zapomenutý plavky, ztracený občanky apod.) ani tentokrát jsme nějakýmu tomu karambolu neunikli. Když jsme chtěli nandávat věci do auta, zjistili jsme totiž, že se porouchal termostat a motor se přehřívá. Tři hodiny pokusů o opravu, dvě hodiny shánění jinýho auta a cesta o půlnoci do Prahy. No zvládli jsme to.

Cesta byla kupodivu pohodová, spala jsem tradičně jak špalek, četla si, naťukala článek do tabletu, dívala se na francouzský filmy – doporučuju „Co jsme komu udělali“ velká sranda:) a tak mi to rychle uteklo. Po nějakých 18 hodinách nás řidiči  vyložili ve vesničce Pernes les Fontaines, my na sebe navlíkli cyklistický elasťáky a už si to drandili provensálkou krajinou. A byla to dřina. Veliká. Věděli jste, že je Provence pěkně kopcovitá? Teda místama spíš ošklivě:) Každý kopec byl těžce vydřený a my se těšili na sjezdy za odměnu…a na ledově vychlazený pivo. Jen kdyby nestálo 8 euro:)

P7110171
Vesnička Bonnieux

V kempu se nám bydlelo hezky a rozmazlovali nás jak mohli. Prvotřídní provensálská kuchyně, kde jsme ochutnali dobroty jako je bujabéza, mušle na víně, plněná rajčata mletým masem, tradiční plísňové sýry, chobotničky, pistáciovou zmrzlinu a tak dále, měla za následek nějaké to kilečko dvě na vrch, ale asi to nikoho netrápilo. Dovolená je dovolená. (jak tvrdí každý správný Čech:) Doteď vzpomínáme na naše úžasné spolubydlící, kteří nám byli přiděleni do mobilhomu a líp nám vybrat nemohli. Málo s kým si sednu během několika minut, ale tady to byla tutovka. Náklonost byla doufám vzájemná, protože jsme se rozhodli jezdit všechny etapy pouze ve čtyrech a tak bylo o zábavu fakt postaráno.

První dny bylo třeba se náležitě aklimatizovat, čekali jsme sice vedro, 40 stupňů nás ale přecijen zaskočilo a protože já musím mít vždy něco extra (kdo mi to jen řekl?:-P), tak jsem si užila i menší úžeh. Zachránil mě půllitr ledový tříště s colovou příchutí. Doteď na tu ledovou pochoutku vzpomínám.

Každý den jsme najeli přibližně 60 km na kole různým terénem, převážně po asfaltkách, cyklo stezkách a malinko i šotolinou. A každý den do pořádných krpálů! Ale i to mělo svoje kouzlo.

P7100079
Skalní město Gordes

Provence mě překvapila svoji neuvěřitelnou rozmanitostí. Čekala jsem všude levanduli, čekala jsem vinice a taky příjemný kvalitní silnice, který budou vyhovovat našim pozadím. Ale nečekala jsem tu další nádheru. Kombinace špičatých hor a jemně zvlněných vinic. I ta nejmenší vesnička v zapadlých horách je neuvěřitelně malebná, všechny domky jsou postavený z cihel, takže krásně udržují chládek i typický ráz středomoří. Tolik druhů barev okenic najdete asi málokde a tak jen zběsile cvakáte fotky, ale stejně nejde zaznamenat tu všudypřítomnou atmosféru. Francouzi se totiž nikam nehoní. Pohoda klídeček, až si budu chtít dát siestu, tak si ji dám. Krámky byly často zavřený, v hospodě buď přišli a nebo taky ne. Kuchyni si klidně přes oběd zavřeli a tak jsme si dali bagetu. Koho by to štvalo, když se na vás všichni tak mile usmívají a když vidí jak jste uřícení, klidně vás zchladí zahradní hadicí a doplní flašky vodou a pak se společně zasmějete tomu, že si vlastně nerozumíte:D

A ta všudypřítomná vůně! Právě posečený vyprahlý trávy, tymiánu a rozmarýnu, levandulových polí, které se rozkládají v údolí pod horami. Sladkost třešní, které sami padají ze stromů, protože jsou tak přezrálé a nacucané sluníčkem, že už se jim dál viset nechce. A my je nadšeně sbíráme a divíme se, jak moc jsou šťavnaté, masité a neskutečně slaďoučké. „Hmmm z toho by byl džus, nebo marmeláda a nebo koláč“ notujeme si ve stínu a z hrstí se nám koulí vínové plody na rozpálený asfalt. Mňam.

P7120309
Lososový quiche

Ze začátku jsem každý kopec protrpěla ale každý den na sobě viděla maličký pokroky a ke konci už i zvládla konverzovat za jízdy. Třeba o genderový problematice nebo o metalových kapelách:-)

Vždycky jsem milovala Francii, ale teď nějak cítím, že to bude láska na celý život. A že se tam potřebuju co nejdřív vrátit. A taky, že by mi vůbec nevadilo tam mít malý cihlový domek a chodit si každé ráno pro čerstvou bagetu a croissant. Tak teď už na tom jen zapracovat.

Viva la Provence!

P7130357P7100097  P7140451P7100113new  P7090007P7110201P7100127  P7130339

P7100139
Okrové skály ve městě Rousillon

P7100148    P7110247P7090035P7130351 P7130353

Skalní městečko Les Baux-de-Provence

P7090061 P7130390P7130426 P7140007 P7140016   P7150071 P7150114 P7150195  P7150122P7090016  P7160218 P7160221

Vlaječky na rozloučení…

Mohlo by vás zajímat

8 comments

  1. Krásný článek! Uplně mě nabudil sebrat svých pár švestek a vydat se tam! Provance je můj dlouholetý sen, snad se mi jendou splní! A samozřejmě jsem si pod ní vždy představila JEN tu levanduli! 😀 Kdybych nebyla taková lemra, možná bych i ty kola promyslela, ale zatím to vidím na nějaký útulný hotýlek! :)
    http://www.lifestylebirdie.com

    1. Děkuju Ti!:) Provence jsem si přála poznat už roky a po týhle dovče je mi jasný, že se tam musím ještě někdy vrátit! Každý si představí jen levanduli a ona je tam fakt všude, ale ty políčka kupodivu ne, ty jsou spíš výš v horách:) A hotýlky tam měly teda sakra útulný a už se mi zas stýská!:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *