Není kritika jako kritika

_DSC0691new

Minulý týden se konečně i u nás na severu ukázalo sluníčko a vypadalo to na jarní počasí a tak jsem mohla poprvé obout moje nový Adidasky ze zimních výprodejů. Bohužel byla ale pořád kosa, takže jsem zůstala u huňatý parky s kožíškem. A musím říct, že se mi tahle kombinace tenisek a kabátu líbí. Poslední dobou jsem začala posílat svoje outfity na FB stránku „dnes nosím“ a celkem mě překvapilo, jak hrozně se tam k sobě lidi chovaj. Čekala jsem, že to bude skupina, kde lidí sdílí stejný nadšení a že to lidi spojí. Bohužel mi přijde, že si tam spousta lidí chodí ulevit, zanadávat a ponižovat ostatní. Tak jsem začala přemýšlet, proč mají lidi vlastně takovou potřebu neustále řešit a urážet ostatní. Určitě je to o inteligenci a nevyzrálosti, dřív ale spousta věcí zůstávala za něčími zády (ne že by to bylo správně) dneska se všechno ventiluje na internetu/ a už dávno ne anonymně. Lidi se za svoje hulvátství prostě přestali stydět a ohánějí se právem na názor. Ale názor přeci neznamená nadávky, i kritika se dá vyjádřit slušně. Já jsem se o sobě zatím dozvěděla, že se oblíkám jak 60ti letá paní, nemám vkus, jsem nudná a nezajímavá, nemám šanci být dobrá blogerka apod. Z jedný fotky o mně všichni všechno ví:-) Není to úsměvný? A to mi ještě naložili málo oproti ostatním, kteří něčím víc vyčnívají a tak je mají potřebu ponižovat. Já si z toho nic nedělám, i když se vždycky na minutku zastavím a zamyslím se, jestli i hateři nemají pravdu (asi proto, že jsem sama k sobě dost kritická).

Musím říct, že mi trvalo dost dlouho než jsem dostala odvahu jít se svoji kůží ven a založit si blog, právě kvůli věčným kritikům a šťouralům. Bála jsem se, že neunesu až bude někdo rozebírat, jak vypadám, jestli jsem tlustá, malá, taková nebo maková. A když jsem si vyřešila samu sebe, zjistila jsem, jak je osvobozující nestarat se neustále o to, kdo si o vás co myslí. Najednou se mi uplně jinák dejchá, nebojím se vzít si na sebe něco netypickýho, vystoupit ze svojí komfortní zóny, říct co chci nahlas. A s tím se změnil i můj postoj a pohled na ostatní. Dřív jsem se zabývala tím, jak kdo vypadá, co říká a dělá a všechno samozřejmě měla potřebu komentovat. A teď? Na drbání ostatních odpovídám: nojo každej je nějakej:) Prostě mi přijde spousta věcí najednou nepodstatná, přešly mě pocity závisti a prostě si řeším svůj život a užívám si ho. Zbavila jsem se spousty komplexů (i když pár jich stále je, přiznávám). Je to neskutečně příjemnej pocit a všem to doporučuju. A zřejmě je ta pohoda a klid ze mě cítit, protože to nejen lidi říkaj, že vypadám spokojeně, ale i se mi to vrací v podobě vašich příjemných komentářů tady, na FB i na instagramu. Jsem ráda, že jsem si splnila přání mít svůj web, kde můžu psát co chci a jsem ráda, že to někoho zajímá, protože jinak by to byla minimálně poloviční zábava…:)

Jaký vy máte názor na hnusný hodnocení ostatních? Pociťujete nějakou změnu s příchodem internetu a sociálních sítí nebo byli lidi vždycky takový? A myslíte, že je to třeba našim „českým komplexem“?

vinovy_kabat_1

vinovy_kabat_3vinovy_kabat_2

Parka – Marks&Spencer, Mikina – New Yorker, Košilové šaty- F&F, Džíny- Street One, Kabelka – Mango, Tenisky-Adidas Superstar, rtěnka – Lancome

 

 

Mohlo by vás zajímat

4 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *