Nejdřív mysli, potom mluv!

marcolm_shush

Kolik jsem slyšela za celý život připomínek na moji osobu. “Jseš moc malá”, “Máš pusu jako kůň”, “Ježiš ty máš ale velkej zadek”, “Ty máš divný zuby” “Proč máš tak ošklivý vlasy” ” Jé ty seš brejloun jo”… Mohla bych jmenovat hodiny, co všechno jsem si vyslechla jen tak mimo řečí. To, že to vyslovili vždycky ti, kteří by se měli nejprve zamyslet sami nad svým vzhledem je vedlejší. Mě vůbec fascinuje, že tohle má někdo potřebu někomu říct. Často to řeknou dokonce ti, co se považují za přátele. A já pak vždycky nevěřím vlastním uším. Stojím tam opařená jak trdlo a nezmůžu se naprosto na nic.

Kdybych byla stejně netaktní jako oni, tak jim opáčím stejnou mírou “Já mám velkou pusu a ty máš velkou zadnici” Jenže na to jsem prostě asi moc hodná a nechci někomu ublížit. Taky mi to příjde hrozně ubohý oplacet stejnou mincí. Jednodušší by bylo, kdyby se prostě lidi nejdřív zamysleli – nadechli – než z pusy vypustí takovýhle bláboly. Všichni namítají, jak můžou mít svůj názor. Ano můžou. Klidně si o mně každej může myslet co chce. V tom mu nebráním. Ale nevidím důvod, proč by měl tyhle názory říkat nahlas, když se hlavně nikdo neptá. Něco jinýho je totiž tady na blogu a něco jinýho je v reálným životě třeba v práci, nebo na kafi, kde tyhle útoky nečekám.

Samozřejmě je to o inteligenci člověka, od blbce a hulváta toho asi moc čekat nemůžu, taky o sociální inteligenci a často taky o tom, že to řekne ten, kdo sám sobě nevěří. Hodí tak svoje problémy a komplexy na druhýho. Byla by asi utopie si přát, aby se to změnilo, nejsnazší je asi omezit s takovými lidmi kontakt na minimum a naučit se tyhle kecy filtrovat a nepřipouštět si. I když je to někdy fakt těžký a já osobně si to dost beru.

Mívala jsem kadeřnici, která mi pokaždé zkritizovala vlasy. Nechápala jsem, proč to říká klientce, která ji platí. To nebylo zrovna taktní. Kadeřnici jsem vyměnila a nyní chodím k takové, která mi tam hodinu a půl zvedá sebevědomí komplimenty, o tom jak jsem krásná. A i kdyby si to vymýšlela, tak tyhle slova mají sílu a nikdy jich není dost. A mně minimálně udělají dobře a rozhodně se vrátím :-)

Jsem hrozně vděčná, že mám tento blog. A že mám vás – skvělý čtenáře s rozumem v hrsti, který mi svými úžasnými vzkazy neustále zvedají náladu i sebevědomí. Slovo – i napsané, má prostě velkou sílu a proto je prosím zvažte než je vykřiknete do davu. Může totiž ublížit a ovlivnit životy druhých. A já doufám, že se těmito “poznámkáři” budu co nejméně obklopovat.

Co si myslíte vy? Jak by měl člověk na takovýhle urážky (který jsou asi myšlený jako sranda) reagovat?

Shut-up zdroj obr. 1  zdroj obr. 2

Mohlo by vás zajímat

11 comments

    1. Tak taky někdy něco plácnu, ale buď se za to hned omluvím, protože mi dojde že jsem přestřelila a nebo to rozhodně není vyloženě urážka…fakt bych nikomu neřekla “jsi tlustej”

  1. Ja primo nesnasim tyhle typy lidi co ti reknou 10 vad na tvoji osobu a jeste sr ak divej ze jsou zase kritizovany nazpatek. Ne!…. Mmmm podle me je pak lepsi jit myslenkama jinam a s klídek t prejit. Ikdyt… Ehmm s moji povahou cholerika to taky ne vzdycky jde.

    1. 😀 chápu. Jak říkám, podle mě je to o inteligenci a vlastní sebedůvěře. Člověk, co je se sebou srovnanej nemá potřebu řešit vady ostatních. A je to vrchol netaktu říct někomu jen tak mezi řečí “jsi tlustej” 😀 něco jinýho je, když se ten člověk vyloženě zeptá…

  2. No ja tiez mnohokrat nepochopim co ludia dokazu povedat, samozrejme kazdemu moze ujst nejaka blbost, ale niektore slova su naozaj netaktne. Som za to, ze by si clovek mal predstavit seba na opacnej strane a hned by sa spraval lepsie. A ako na to reagovat??? Na niektore veci je najlepsie radsej sa neunuvat vobec nieco povedat…

    1. Děkuju za komentář:-) Máš naprostou pravdu. No a někdy je asi lepší mlčet, jen mě pak štve, když lidi říkají: “a to si necháš líbit jo?”….

  3. Naozaj by si ľudia mali dávať pozor na jazyk . A ak sa stane , že povedia niečo nevhodné určite je narade ospravedlnenie. Bohužiaľ nie všetci vedia povedať prepáč niektorí sa radšej hrajú , že nič :/

  4. Dobrý článek. Naposledy mě tímhle netaktním způsobem kritizovala spolužačka na gymnáziu a na to jsem nereagovala nijak, prostě mi to vyrazilo dech. Po maturite jsem odešla na západ (jak se tehdy říkalo) a dalších 20 let jsem takovýhle komentáře nezažila. Jak na to reagovat? Napadá mě přímá otázka typu: Jak by ses cítil/a, kdyby ti někdo řekl, že jsi nemožná / tlustá / brejlatá / plešatej / chudej / atd ? Teoreticky by člověk měl dát najevo, jak se v tu cvíli cítí a zeptat se na nějaký skrytý důvod takového chování – a jít do rizika otevřené konfrontace.

  5. Lidé si někdy neuvědomují, že i obyčejná poznámka (kterou považují za strašně originální), kterou člověk slyší 50krát do měsíce, může i pěkně potrápit.
    Jednu dobu jsem byla trošku silnější, a když mi moje mamka říkala věci typu měla by ses trošku hýbat, nechceš si vzít jen nějakou zeleninu, nechceš se s tím jídlem trochu krotit? No tehdy jsem to tak nějak házela za hlavu, ale v podvědomí mi to zůstalo do dnes ….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *