Na 100 % já

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Za život jsem si prošla několika fázema, kdy jsem si na sebe byla schopná vzít opravdu zvláštní kreace. Dětský období nepočítám, to jsem nemohla tak úplně ovlivnit (díky mami za ten účes podle hrnce v první třídě!), ale jak to jen šlo, bylo jasný, že mě móda bude hodně bavit. Nicméně tehdy byla jiná doba, neměla jsem ani páru o tom, co a jak nosit, byly 90. léta, což byl samo o sobě totální úlet, neměli jsme peníze a já opravdu nebyla kočka třídy. Dodnes si ale pamatuju moje první zvonáče, který mi mamka šila a já si na ně nalepila hvězdičky. (Skončily na fotbalovým hřišti, když jsem je roztrhla při kopání levačkou do branky –  za ten gól to stálo). Puberta a já se chtěla začít líbit, asi všem – no stala se ze mě taková, jak já říkám “diskofilačka“. Nosila jsem hodně zvláštní, často růžový věci, někdy s číslama nebo síťovinou….:D A pak to přišlo, objevila jsem punk, rock a hippies. Změnil se mi pohled na život, na svět. Fotky z tý doby vám nikdy neukážu (tedy aspoň myslim). Korálky jsem měla až po loket, vlnitý vlasy, conversky, dlouhou sukni a všude kytky. A k tomu černý nehty a linky. Prostě z extrému do extrému. UFF:D

Dost dlouho mi trvalo než jsem zjistila v čem se prostě cítím dobře. V čem si připadám tak nějak jako já. Někdy extrovert, ale zas ne s čírem a tetováním. Prostě rockerka s duší hipísačky a přitom děsnej snílek… a tak tady stojím. V tom v čem se cítím nejlíp, ač na mě přece jen lidi někdy zíraj :) Vím, že teď křiváky nosí každej, pro mě je to ale známka nejen stylu, ale taky rebelie, rockerství. Sedí to ke mně jak prdel na hrnec :) A k tomu samozřejmě potrhaný džíny a moje milovaný koně. I když z nich teda bolej nohy. Přítel mi říkal, že když se takhle oblíknu, tak se krásně nesu po ulici :) Tak snad vlastně nevypadám, jak blázen…:-)

Mějte se krásně, Vaše Adél.

Křivák – Mango, Mikča – Cheap Monday, Košile – Reserved, Džíny – F&F, Koně – Tamaris, Klobouk – Stradivarius, Hodinky – Festina, Kabelka – Felice 

Mohlo by vás zajímat

4 comments

  1. Myslím, že období hledání sama sebe a svého stylu si prošel téměř každý. Hlavní je nosit to, co člověku lichotí a v čem se cítí dobře. :)

    Pokud ti to dodá odvahy – včera jsem vyrazila do práce v ech looku z roku 1925, a dostávala jsem otázky, zda se chystám někam na ples. :) Ale víš co? V tomto případě o názory okolí až tak nejde. Prostě – buď svá.

  2. Myslím si, že život je zmena, a za svoju punk minulosť sa nemusíš hanbiť. Ja som kedysi chodila v mužskom oblečení, dokonca teraz mam ešte jeden mužský sveter v skrini z tej doby a je mi ho luto vyhodiť, tak ho nosím aspoň doma. Čo sa týka tohto outfitu, veľmi sa mi páči, že si do neho zakomponovala klobúk ktorý tak úplne úžasné vyzerá :) a ako sa hovorí každý outfit je dokonalý až keď k nemu príde aj úsmev a ty si ho tam dala :) super

  3. Moc ti to sluší Adélko. My si asi všichni prošli těmi různými etapami. Aspoň teda já -já byla jako malá za kluka, pak za punkerku s černýma linkama a maskáčema. Ale jak to tak bývá, tak jsem z toho tak vyrostla a řekla bych, že máme docela podobný vkus. I když ty máš vyloženě šmrnc! Moc se mi líbí ten klobouk, hodinky a kabelka, to je přesně podle mého.

    http://www.cityscape-bliss.com

Napsat komentář: Tereza Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *